a opět pár vtípků .....
Paní ucitelka ve skolce pomáhá chlapeckovi s obouváním bot. Oba tlacili, tahali, ale porád se do tech boticek nemohli dostat. A kdyz se to konecne podarilo, tak si oba upocení sedli, chlapecek se podíval na boty a ríká: "Paní ucitelko, my jsme dali boticky obrácene." Paní ucitelka se také podívala a skutecne, boty byly obutý obrácene. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapecek podívá na boty a ríká: "To ale nejsou moje boticky." Ucitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na nej zarvala: "To jsi, ty hovado, nevedel drív?", s námahou zase boticky sundala. Kdyz byly boty dole, povídá chlapecek: "To jsou boticky mého brásky. Maminka ríkala, ze je ted budu nosit já." Ucitelka uz nevedela, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapeckovi do bot. Kdyz mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde más rukavicky?" Chlapecek odpoví: "Rukavicky mám schované v botickách." Trestní proces s ucitelkou zacne prístí mesíc.
Prvňáčci jsou poprvé ve škole a paní učitelka se ptá: Děti, a kdopak ví, kolik je 1+2?" Nikdo nic neříká. "Nemusíte se stydět přihlásit."... "Opravdu nikdo neví?" Přihlásí se malá holčička: "Ja nevím kolik je 1+2, ale vím, že je to určitě stejně jako 2+1, jelikož sčítání jest na tělese reálných čísel komutativní."
V rámci školního výletu probíhá kurz seskoku padákem a tak děti, jedno po druhém seskakují. všechny naprosto v pohodě, až pak skáče Filípek. Vyskočí z letadle zatáhne za šňůrku, padák se neotevře, jenom se vysypou jogurty" . Filípek se diví, ale nepanikaří, ví totiž, že má záložní padák, zatáhne za druhou šňůrku a zase se vysypou jen jogurty.." Pak začne horečnatě prohledávat kapsy, neví, co má dělat, až najde lísteček papíru a čte: "Milý Filípku, babička Ti zase nabalila hodně Monte, abys měl něco pořádného k jídlu.."
Pepíček se ve škole chlubí učitelce, že jeho sestra má žloutenku. Učitelka ho pošle domů, aby to děti nedostaly. Za týden ho potká a ptá se. "Tak co, Pepíčku, jak se daří sestře?" - "Jó, to já nevím, paní učitelko. To víte, než sem dojde z Austrálie další dopis, tak to chvíli potrvá."
Studentky měly napsat esej, která by pojednávala o náboženství, sexu a tajemnu. Nejkratší práce měla jen jednu vetu - Bože, jsem těhotná, ale s kým???